Obsah

• Schvalovatel

  
  

  Zločinec předává důkazy přiznáním viny a svědectvím státu proti jeho společníkovi (spolupracovníkům) nebo spolupachatelům (komplicům), často výměnou za shovívavost při odsouzení nebo imunitě před stíháním. Důkazem může být svědectví svědka, který svědčí proti spoluspiklencům.

• Schválení (podstatné jméno)

  Výraz udělující povolení; označení souhlasu s návrhem; potvrzení, že osoba, věc {{,}} nebo událost splňují požadavky.

  "Potřebuji získat souhlas s touto objednávkou."

• Schválení (podstatné jméno)

  Vyjádření příznivého přijetí a povzbuzení; kompliment, který také omlouvá.

  "Zdá se, že od něj nikdy nepřijdou slova schválení."

• Schválení (podstatné jméno)

  
  

  Něco zaslané prodejcem sběrateli, aby odpovídalo jeho stanoveným zájmům; může položku schválit nebo vrátit.

• Schvalovatel (podstatné jméno)

  Ten, kdo schvaluje nebo dává souhlas.

• Schvalovatel (podstatné jméno)

  V anglickém obyčejovém právu osoba, která obviňuje společníka; ten, kdo se dopustí schválení.

• Schválení (podstatné jméno)

  Schválení; sankce.

• Schvalovatel (podstatné jméno)

  Ten, kdo souhlasí. Dříve ten, kdo provedl důkaz nebo soud.

• Schvalovatel (podstatné jméno)

  Informátor; žalobce.

• Schvalovatel (podstatné jméno)

  Ten, kdo přizná zločin a obviní jiného. Viz 1. schválení, 2.

• Schvalovatel (podstatné jméno)

  
  

  Soudní vykonavatel nebo správce; agent.

• Schválení (podstatné jméno)

  formální akt udělení schválení;

  "dal projektu své požehnání"

  „jeho rozhodnutí si zasloužilo schválení jakékoli rozumné osoby“

• Schválení (podstatné jméno)

  pocit, že se něco nebo někdo líbí;

  "Ačkoli se na ně vztekla, tajně si prohlížela všechny své děti se souhlasem."

• Schválení (podstatné jméno)

  přijetí jako uspokojivé;

  "koupil to na schválení"

• Schválení (podstatné jméno)

  vyjádření příznivého stanoviska;

  „Jeho rty zřídka prošly schvalovací slova“

• Schvalovatel (podstatné jméno)

  orgán s pravomocí schvalovat