Obsah

• Jev

  
  

  Fenomén (Řek: φαινόμενον, phainómenon, od slovesa phainein, ukázat, lesknout, vypadat, být manifestovat nebo manifestovat sám, množné číslo) je nějaká věc, která se projeví. Fenomény jsou často, ale ne vždy, chápány jako „věci, které se objevují“ nebo „zkušenosti“ pro vnímající bytost, nebo v zásadě tomu tak může být. Termín dostal se do jeho moderního filozofického použití přes Immanuela Kant, kdo kontrastoval to s noumenon. Na rozdíl od jevu nelze noumenon přímo pozorovat. Kant byl silně ovlivněn Gottfriedem Wilhelmem Leibnizem v této části jeho filozofie, ve které jev a noumenon slouží jako vzájemně související technické pojmy. Starověký řecký pyrrhonistický filosof Sextus Empiricus, který daleko předcházel tomuto, také používal jev a noumenon jako vzájemně spojené technické termíny.

  
  

• Jev

  Fenomén (Řek: φαινόμενον, phainómenon, od slovesa phainein, ukázat, lesknout, vypadat, být manifestovat nebo manifestovat sám, množné číslo) je nějaká věc, která se projeví. Fenomény jsou často, ale ne vždy, chápány jako „věci, které se objevují“ nebo „zkušenosti“ pro vnímající bytost, nebo v zásadě tomu tak může být. Termín dostal se do jeho moderního filozofického použití přes Immanuela Kant, kdo kontrastoval to s noumenon. Na rozdíl od jevu nelze noumenon přímo pozorovat. Kant byl silně ovlivněn Gottfriedem Wilhelmem Leibnizem v této části jeho filozofie, ve které jev a noumenon slouží jako vzájemně související technické pojmy. Starověký řecký pyrrhonistický filosof Sextus Empiricus, který daleko předcházel tomuto, také používal jev a noumenon jako vzájemně spojené technické termíny.

  
  

• Jevy (podstatné jméno)

  .

• Fenomén (podstatné jméno)

  Znatelné smysly; nebo skutečnost nebo její výskyt.

• Fenomén (podstatné jméno)

  (rozšíření) Známá věc nebo událost (např. odvozením, zejména ve vědě).

• Fenomén (podstatné jméno)

  (metonymie) Druh nebo typ jevu (smysl 1 nebo 2).

• Fenomén (podstatné jméno)

  Vzhled; vnímatelný aspekt něčeho, co je proměnlivé.

• Fenomén (podstatné jméno)

  Skutečnost nebo událost považovaná těmi, kteří jsou svědky, za velmi neobvyklou, zvědavou nebo ohromující.

• Fenomén (podstatné jméno)

  Skvělá nebo velmi pozoruhodná osoba nebo věc.

• Fenomén (podstatné jméno)

  Zkušený objekt, jehož ústava odráží pořádek a koncepční strukturu, která mu byla uložena lidskou myslí (zejména mocí vnímání a porozumění).

• Fenomén (podstatné jméno)

  Vzhled; cokoli viditelného; cokoli, ať už v hmotě nebo v duchu, je zřejmé pozorování nebo je zadrženo; jako jevy tepla, světla nebo elektřiny; fenomény představivosti nebo paměti.

• Fenomén (podstatné jméno)

  To, co člověka připadá jako podivné, neobvyklé nebo nezodpovědné; mimořádná nebo velmi pozoruhodná osoba, věc nebo událost; jako hudební fenomén.

• Fenomén (podstatné jméno)

  jakýkoli stav nebo proces známý smysly spíše než intuicí nebo uvažováním

• Fenomén (podstatné jméno)

  pozoruhodný vývoj